EXORIARE...

A bude-li zas jednou po naději,

a zřítí-li se v nic ten sen náš skvělý,

– ach, dějiny jdou často pomaleji,

než doufali jsme, věřili a chtěli –

my vezmem sebou do věčného míru

tu hořkost z žití v duši rozervané –

leč necháme zde naději a víru,

že nový mstitel z našich kostí vstane.