EXULANT. (IV.)

Zdá se mi, že slyším mroucích bratří ston,

zdá se mi, že pláče smrti smutný zvon,

a že z lesů českých žalný šumot spěje,

od jihu když vítr věje.

Od jihu když vítr věje,

zdá se mi, že z slz, jež kalily jim zrak,

v dolu slzavém se sebral bouřný mrak.

Krůpěj s mraku pálí, až se mozek chvěje,

od jihu když vítr věje.

Od jihu když vítr věje,

nese na sever mých mroucích prsou vzdech

a mých očí slzy, tam kde Baltu břeh,

do bouřného Baltu všecky vzdechy skreje,

do bouřného Baltu všecky slzy vleje,

od jihu když vítr věje.