EXULANT. (V.)

Na kůň! na kůň! jak v hrobě těsno!

Žal mečem srdce prorývá –

Na kůň! na kůň! ó mně je děsno,

jak v rakvi bych byl za živa.

Leť, koni můj! tvá hříva hrdá

leť s mrakem o závod, jak šip:

Leť, koni můj! podkova tvrdá

více bleskův nebes jisker syp!

Bij, hrome, bij! – taks zaburácel,

když k nebi za pomstu jsem lkal:

Sviť, blesku, sviť! Když vlast jsem ztrácel,

by v sráz mne nestrh’ oř, tys plál.

Hlas tvrdým srazilo jsi štítem,

jenž k srdci tvému, nebe, lkal,

a tvoje blesky lstivým svitem

mě do života štvaly dál.

Zuř, bouře, zuř! však strašlivější

mé nitro bouře zavírá:

okamžik tebe ukonejší –

v mých prsou nikdy nezmírá.