F. GĚRARD: L'AMOUR ET PSYCHĚ.

Jak byl by dech to vánku zbloudil v líchy

a líbal květu líčka zrůžovělá,

tak Láska slétá na zemi a čela

se jemně dotkne mladé krásné Psychy.

Tu není vášně, není žáru těla,

a neznámy tu viny jsou a hříchy,

ten polibek, tak líbezný a tichý,

toť odhmotněná čistá láska celá.

Ó, ty, jenž prošel's lásky žárem, rmutem,

jak při polibku tom jen nadechnutém

svou omýváš tu duši jako v lázni!

Na první lásku vzpomínáš si svoji,

kdy ruka ruku stisknouti se bojí

a sladkých rtů se tknout jsi chvěl se bázní.