F. X. DVOŘÁKOVI.

TY’S také viděl nebe otevřené

v krvavě zlatém červánku svých vizí,

a země veškerá jak dole mizí,

v keř hořící se dívá do plamene,

kde Bůh Tvůj skryt, Tvé srdce zanícené,

v svém každém úderu tak silné, ryzí

a kvetoucí, jak štěp, jenž nade nizy

a močály své sněžné větve klene.

Tvůj koráb zmítán na bouřlivém moři;

však do mraků a vlnobití šlehu,

kde jiným za maják sta bludic hoří,

Tvá září Stella maris démantová;

a tisíc lodí jak jde troskou k břehu,

Tvou třímá víry kotva ocelová.