F. X. ŠALDA.

Kdo výše nežli sokol pluje

a výše než Bůh otec sídlí?

Kdo témě samé svaté hory

si vybrati směl za obydlí?

Toť F. X. Šalda – Jedinečný,

tam hřímá, blýská Nebeský –

a jenom někdy zapomene

i na Olymp a na blesky

a chytne zouvák, rozkřikne se...

Ach, ouvej, duše – jak je mi?

Jak od okurek sud by praskl

a „lák“ teď pršel na zemi...