F. X. ŠALDOVI

Než koturny své sedřeme až k zemi

a bosky loukou rozběhneme se,

než srdce prodere se iluzemi

a mozek bělmo pověr setřese,

než před skutečností se rdíme němi

za bludů proud, jenž mládí odnese,

než v dobrém projdeme se věky všemi,

před stromy zatoužíme po lese,

než konečně se lásce naučíme

a víme, že se nikdy nesmíříme

s tím, co až za hrob volá nenávist, –

je večer zde, a den se nenavrátí.

Starými bludy mláď si chvíli krátí.

A nade vším se chechtá dějin svist.