FALEŠNÉ GESTO.

Jsem chudý akrobat, jdu po života laně

a moje kozelce se časem také líbí,

když kráčím zahalen kams k Nesmrtelna bráně

za malý honorář, jejž principál mi slíbí.

Zástupy pode mnou se zatajeným dechem

krok každý sledují vyboulenými zraky,

vzdech můj jde dolů k nim a dále strašným echem

a praví: ubohý – je nejvýš pod oblaky.

Oh, tuční krtkové, oh, zpropadený dave,

tvou duši nechci znát v své akrobatské pýše –

pukrle udělám dojemně usmívavé,

až konce dospěji té krkolomné výše.

Jsem chudý akrobat vysoko v oblacích

a vy jste – dobráci, zmámení silou chtění,

bych náhle falešně do výše ruce zdvih’

a padl na dlažbu k sensaci ukončení.