FANFÁRY

Výše a výš!

Do lidských snů jen jedno heslo zní:

porobit živly, zkrušit země tíž,

poklady steré vykopati z ní,

kralovat silám, býti hloubek pán

a novým toužením být stále hnán

výše a výš!

Ó lidský duchu,

zázračná sílo, dive nad divy!

Změřil jsi tůně zemských propastí,

v slunečný prostor vzletíš zářivý,

horami, skálou umíš zatřásti,

ó lidský duchu!

A křídla dvě tě nesou do výšin.

To jedno myšlenky je zářný svit,

jež jako bleskem přetne temna stín

a mrtvé hloubky umí prozářit,

veliká, slavná, divná pochodeň!

Však ruka dělná křídlo druhé dá.

Ta teprv myšlenku si pozvedá,

ji promění si v pevný rys a tvar,

záblesku světla skytne teplý žár,

a myšlenka kde jasně zahoří,

pak práce teprv zázrak dotvoří!

Ó rukou tisíce,

neznámé ruce v šachet hlubinách,

jež umdléváte v zemi ryjíce,

ó ruce dělné

u výhně hutí nebo v těžkých tmách,

u strojů, kovadlin a motorů,

vy s tvrdou hmotou stále ve sporu,

vy ruce zmozolené, ruce rozryté,

vy jenom nové světy divem tvoříte!

Výše a výš!

A nikdy u konce a vždycky dál.

Ó lidský duchu, o vítězství sníš!

A jenom tam, kde myšlenkou jsi vzplál,

a jenom tam, kde tvoří dělná páž,

svou píseň strojů slavně zazpíváš!

A mračný osude,

do cesty postav živlů svár a spor,

v myšlence lidské najdeš tuhý vzdor,

a mračný osude,

sterými ranami nás bij a raň,

přec nakonec si dělná dlaň

svůj zázrak dobude!