FANTASIE.

Na stráni slunné ležím, plné vřesu,

jenž právě kvete v růžných květů zdobě.

Zem sálá teplem. Jak to v léta době,

kol cvrčků koncert. Za mnou stíny lesů.

Pnu v dál a v slunce oči v tichém plesu,

a víčka zrovna svírají se k sobě,

již jenom cvrčků chřestot slyším v mdlobě

a kamsi v dál se, do daleka nesu...

Jsem na Východě... Slunce zář se lije

skrz bílé sloupy. Ženy zřím, jich šíje

jak z bronzu – tančí při strun staré zvěsti.

Jich oči uhly, plameny jsou rety.

A jaký rej to! Jejich castaguetty

mi s hudbou cvrčků z dálky do snů chřestí...