FANYNCE (II.)

V mé vlasti pod horama

máš dlouhé lány lnu...

A viděla jsi len kvést,

Ty kněžno mojich snů?

Pomněnky na potoce

a modré květy lnu...

viď že máš ráda mlýn,

jak já k svým horám lnu?

Má zem mi dávno cizí,

ciz mojí vsi mi klín...

Až promluví Tvé srdce,

též opustíš svůj mlýn.

Pluj vždycky s Tebou štěstí

po řece Tvojich dnů –

A pak buď navždy s Bohem

Ty kněžno mojich snů.