FARE WELL!

Mně osud v cestě stál a zlou vždy stihal ranou,

mé něžné smýšlení se pro svět nehodilo:

Sám, od všech opuštěn, jsem ubíral se stranou,

na citu violách hrál delikátní dílo.

Čas letěl, rozhořčil i srdce plné vznětů

a sílu v bolesti v ochablost změnil spleenu:

Dal duši oddanou a vroucí nazpět světu;

(nu, brzo uložím se k spánku v černou hlínu!)

Své touhy subtilné, by více netěšily,

svou křehkou stavbu žití k nohám házím davu,

co zatím mého žití strom se chýlí

a v žalu zoufalém nemám kde sklonit hlavu.