Farisejský kvas.

Učeníci moji, věrní mému hlasu,

Farisejského se pilně hleďte kvasu,

Jenž se pravdě mé a lásce Boží příčí,

A k nebesům o pokutu s nebe křičí.

Kvasem tím je pokrytectví lícoměrné,

Kterým na bílo se líčí duše černé,

A šlapouce po zákoně Otce svatém,

Nelásku svou halí pobožnůstek šatem.

Roucha – čela lid ten slovem Páně zdobí,

Ale nepouští ho duší do útroby;

A co vešlo v mysl, nálezkův svých kusy

Ve ubohé duši hatí si a dusí,

Konvice a mísy zevně lid ten čistí,

Pln jsa uvnitř loupeže a nenávistí;

Chválívaje Boha ústy jen a řečí,

Srdce daleko má v zhoubné světa léči.

Neb jen vizte na pokrytcův těchto skutky,

Na šeredné činův jejich na pobudky!

Neníť ovoce to sladké z lásky Boží:

Kyseléť to trnky na trní a hloží.

Modlitby jich plané, almužny a posty

Nejdou z lásky, nejsou marné chvály prosty.

K almužně když který pootevře ruku:

Děje se to s povykem a při trub zvuku;

A když modlitbou se počne který baviť:

Nechce tudy Boha, leč sám sebe slaviť;

A když postem, který tělo svoje suší,

Nepoutá své chtíče, jedno tváře smuší.

Marné chvály chtivost, lakota i pýcha

Všelikými skutky pokrytcův těch dýchá.

U nich všecko, co se činí aneb seje,

K vůli oku a jen na oko se děje,

Vždyť ne v skrytě, nebeský kdež Otec vidí,

Ale jen tam, kde jsou na odivu lidí,

V školách, na ulicích, kde se lidstvo rojí,

S posty, modlitbami, almužnami stojí,

By je každý viděl, – vida, chválil za to,

Co se Bohu příčí, ano není svato,

Není z lásky po zákonu věčném svatém,

Ale z pýchy, kryté pobožnosti šatem.

Nuže, učni moji, věrní mému hlasu,

Farisejského se veždy chraňte kvasu,

Který páchne hrobův plísní, rakví puchem,

A zlým po všem světě rozchází se duchem.

Hodnými kdož Mistra chcete učni býti

A pro život věčný símě skutků síti:

Ne po marné chvále toho světa tužte,

Ale s láskou, v duchu – v pravdě, Bohu služte!