FARIZEOVÉ

Mojžíš vyryl přikázání do kamene:

Nezabíjej – k šelmám sebe nesnižuj!

Farizeji vnukli chátře rozlícené,

aby řvala: Ježíše nám ukřižuj!...

V chrámě velké přikázání Mojžíšovo,

venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:

Ukřižuj!

Zabij ty, Piláte, neboť moc ti dána –

my budem jen v míru chválit pánův Pána:

Nezabíjej – ukřižuj!

Kristus kázal stalé přikázání šíře:

Nezabij – zlo nechtěj zlem zas povalit!

Jeho kněz prohlásil Čecha za kacíře,

by král mohl vyřknout: Husa upálit!...

V chrámě velké přikázání Ježíšovo,

venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:

Upálit!

Zabij ty, Zikmunde, neboť moc ti dána –

my budem jen v míru chválit pánův Pána:

Nezabíjej – upálit!

Po dvou věcích jesuité, kardináli,

zbožnost v hlase, v očích zlověstící svit:

„Podpiš ortel smrti,“ domlouvali králi,

„nelekej se zrádné Čechy popravit!“ –

V chrámě velké přikázání Ježíšovo,

venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:

Popravit!

Zabij, Ferdinande, neboť moc ti dána –

my budem jen v míru chválit pánův Pána:

Nezabíjej – Popravit!

Tak vždy farizeji, včera, dnes i zítra:

Proroky dát králům jménem bohů bít,

a není-li komu svata naše mitra,

toho – slyšte, mocní světa – zahubit! –

V chrámě velké přikázání prorokovo,

venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:

Zahubit!

Zabij, komu toho světa moc je dána –

my budem jen v míru chválit pánův Pána:

Nezabíjet – zahubit!