FATALISMUS.

Od živé studnice, již Vírou možno zvát,

jsi musel odejít. Proč, nevíš. Temná síla,

jež řídí života a citu tvého spád,

ti despoticky kdys a mlčky poručila.

Ne, rozum nebyl to a nebyl vývoj snad,

vždyť v tvojich vzpomínkách i mocná touha zbyla

po doušku jediném, neb jeho rosný chlad

by duše lékem byl a vzpruhou tvého díla.

Leč ty se vzdaluješ, stroj v pohyb uvedený,

a návrat ku zřídlu již nedovolí Osud,

byť cestu sebe víc ti dloužil žízně pal.

Ta žízeň zůstává bez přestávky a změny,

a trýzní chápeš jen, jak mstí se tobě dosud

hřích, v kterýs nevěřil a kterýs nespáchal.