FATALISMUS.

Co není souzeno, to nevynutíš mocí,

co v srdci nevzplálo, to prosbou neprobudíš –

svých neodhaluj ran – tím darmo jen se trudíš,

chtě soucit vyloudit pro zoufalost svých nocí.

A místo soucitu spíš pohrdání vznikne,

když žebrák dotěrný se nechce hnouti s místa –

a místo soucitu hněv odvetu Ti schystá,

když srdce bolestí si také někdy vzkřikne.

Ó zmlkni raději – ať hrdost s resignací

či žal, či pokání ti uzavírá ústa,

jdi sám a tich jak zvěř, když tucha skonu vzrůstá

a v místa ukrytá se ona zhynout ztrácí.

Cit nechce poslouchat – on vládne jen a vládne

a jako požárem, co zasáhne, to zdrtí,

s ním svádíš věčný boj až do hodiny smrti

a víry vítězství přec nemůžeš mít žádné. –