Fatum.

Nemůže, nesmí v životě krátkém

vzdorovat člověk odvěkým bohům!

Dítě jest na skály útesu hladkém

vydané v pospas orlům a nohům.

Tito je hltají, rvou, derou v kusy

a člověk to trpěti, snášeti musí –

bozi však smějí se v světle.

V pustině dálné socha ční z kovu

obrovských plecí – ta očí nemá,

zamknutá ústa se nepohnou k slovu,

obloha kalná jest, země kol němá,

člověk pták zbloudilý v zmatku a strachem

utluče, utříská v letu se plachém

o sochy skráně i nohy.