FATUM.

My nesejdem se nikdy v žití,

sám osud tomu chtěl,

daleko naše hvězdy svítí

jak mléčné dráhy běl...

A navždy bude nevyřčeno,

čím hořel kdys můj ret,

cizího muže cizí ženo,

já neutrh’ tvůj květ!

Když listí zvolna opadává,

mou duší bloudí žal,

tak náměsíčník v noci vstává,

ač nikdo nevolal...

... Jde za tím, co jen v duši zraje,

co v tomto světě zemřelo,

v nesmírném tichu v spící kraje

pro políbení na čelo...