FAUNOVO JITRO

Zde bujní satyři vždy z jitra skotačí

a pějí písničky o lese, o lukách,

v svých rejích chytají sny smavé přírody,

jež vzduchem těkají jak pestří motýli.

Od řeky zaletí sem vánky laškovné,

by vášeň chladily svým vonným polibkem.

Háj vzdychá, vzpomíná a šeptá modlitbu

k oltáři Přírody, jenž rozkvet’ oblaky.

V niv rámci vyrost’ vrch nad světel krajinou.

Pan v trávě hoví si pod strání vřesovou

a hude na flétnu pro radost ozvěnám

a láká najády se líně slunící

na břehu potoka, jenž bloudí lučinou,

kde včely ssají med z kalíšků blatouchů.