FEÉRIE.

Prach vodopádů zaslepuje jasem

a hukot jich jak hudba hrůzy zní,

ohnivé barvy ptáků horkých pásem

mé oči dráždí lesk jak pochodní.

Podivné verše hlas kýs monotonní

v slavnostní chvíli vážně předčítá,

a po prérii horké mladých koní

v daktylu tepou pružná kopyta.

Modravý nádech vzduch má před večerem,

je horký touhou jižních žádostí.

Průsvitné roucho třepotá se šerem,

opojným kouzlem v brzku pohostí.