FELIX SÓJKOWSKI.

Bil’s mlád se pro vlasť, pro svou drahou říš,

a okov, vyhnanství ti přines’ zápal ryzí;

tisícům neznám teď, tu mezi námi spíš,

v té zemi bratrské a přece ti jen – cizí.

V tvůj kámen místo chvály činů tvých,

jež není víc než hrobní věnec shnilý,

a místo sladkých veršů pochlebných

jen slovo jediné, jen „Ojczyzna!“ ti vryli.

Snad poslední tvůj byl to v boji sten,

snad sladký vzdech, jenž toužně se rtů splývá:

mně do prsou, jak dlím tu zamyšlen,

to Ojczyzna! se hloub než v kámen vrývá.