Ferdinand.

Byla zima tuhá

A nehoda druhá,

Mnoho sněhu napadlo,

Smutné na jaře divadlo!

Na horách ledovitých

Sluncem a deštěm roztál sníh.

Potoky zrůstaly v široké řeky,

Kol sebe vydaly divoké jeky,

Doly a lučiny zatopily,

Roviny v jezera proměnily.

Proudem se valil Dunaj k městu;

Ledy se stavěly proudům v cestu.

Domy jak ostrovy z potopy strměly,

Ubozí lidé o pomoc upěli.

Těžké je se živlem potýkání!

Tu ledu vír, tam proudění vod;

Jinde byl mělký k plavbě brod. –

V nouzi této mimo nadání

Jasný pán se vyskytnul,

Jako hvězda zasvitnul.

Nedbaje na proud, na vodu,

Nedbaje na přívalné ledy

Pomoc rozesílal všady,

Těšil a poskytoval rady;

A lid strachem a bídou bledý

V pánu poznal arcivévodu

Ferdinanda dobrého,

Nyní krále našeho.