FEUILLETON

Hu, trapný obraz... Dopoledne

tatarskou jedem vesnicí

a ďas jen k zahradě tam jedné

zavedl naši zornici:

Tam černý Tatar klečí v trávě

a ostří nože blýskavé

v nevinné hrdlo noří právě,

v beránka hrdlo bělavé.

Krev kouřící se proudí na zem

i ruce barví pohanské –

jak nezachvěly by se mrazem

ty naše duše křesťanské!

Hle, jak tu zlobou nekřtěného

ten tichý symbol umírá,

jak odevzdaně oko jeho

na skonání své pozírá!...

– Náš beránek... jsa na smrt veden

úst ani neotevřel svých... –

Jak zabolel ten citát jeden

až v hloubi duší zvířených...

My jeli dál... však drahnou chvíli

jsme dumali a mlčeli,

pak v trojku vrátil se host milý,

žertovné naše veselí.

Ve Foros dojeli jsme, kde je

park nezvláštní, dům bez vkusu,

a slunce žár tam na zem leje,

jak zaplaceno od kusu.

K večeru bylo. Jedem domů.

Do nebe skály trčely.

Do rozsochatých jejich lomů

se orli k spánku vraceli.

V daleku stranou modře snila

nesmírná moře hladina,

zladěná, tichá, jakby byla

to z barvotisku marina.

A tma je... Na zad zvolna plynou

skal rysy. Zvonky koňů zní.

Pár hvězd už září nad krajinou

zrakové bílí, nehybní.

A jedem. Vstříc nám světlo blýská:

– jdi, izvoščíku, pohleď tam!...

– Jak pravíš, tatarská to víska?

A možno čaje dostat nám? –

I možno. Samovar už šumí,

před krčmou k stolku zasednem.

– Čert, Tatar, jak čaj strojit umí!...

Nuž, dej ty ještě čášku sem! –

– I pojíst možno? Ať se stane. –

Šel, přines v míse kouřící

na rožních maso nabodané,

hebounké maso vonící.

– Jak zveš to? – Šašlík – Jídlo jejich,

toť kousky masa z berana,

po dávných strojen obyčejích –

– Což, zabíjel jsi za rána? –

– Tak, baryni. –

– Tam v sadě? –

– V sadě.

Víc nebylo nám do žertů...

Krev jeho tekla po zahradě

a neotevřel svojich rtů,

když na potupnou smrt byl veden –

ó bible, kniho přesvatá...

– A šašlík má být teplý sněden –

a Tatar v kuchyň odchvátá.

Tu nová porce... Ďábel svádí,

a duši láká mocný chtíč –

– Eh, jezme! – resolutně radí

náš dobrý Karel Petrovič,

– neb umřel, bychom nezhynuli,

dí bible, já pak dodávám:

nemáme ještě cesty půli

a hospod více není tam. –