FIALINKY

Jako první hocha snové,

jako první pršky rána,

jako první lásky chvíle

kvetou jarní fialinky,

tichých luhů první dech.

Kvetou tichounce, tak tiše,

nevědí o vlastní kráse,

nevědí o všem tom blahu,

jaké budí v srdci mdlém.

Upomínka na to jaro,

na ty první fialinky

a na jejich dech planoucí

sprovází nás letem parným,

sprovází, když listy žloutnou,

i když sníh už poletuje,

právě jak ta upomínka

ach – na první lásky sen.