Fialka.

Fialka, toť kvítko něžné,

s pokornou svojí vlastností

v cestě ucítíš ji běžně

ovládanou svojí skromností.

Z fialek jest vůně čistá,

plná vroucích myšlenek,

přijmi ten dar, jejž ti chystá

fialky modré keřínek.

Květ svůj schová pod lísteček,

nechce sebe nechat znát,

ve strachu krčí se u větviček,

nám chce svoji vůni pouze přát.

Když snoubenci květ uvidí,

z dálky běží jej trhati,

oči jejich kolem slídí,

přejí si na vzájem kytičku uvíti.

Fialku jsi, děvo milá, našla,

však nevíš, co znamená,

od země ji ruka tvá vznesla

a nevíš ani, co povídá.

Dá-li jinoch kytičku fialek

do rukou mladého děvčete,

hledí za to z lásky dostat polibek,

který se ve věrnost rozkvete.

Od fialky uč se krásné ctnosti,

jen láskou se jí můžeš vyrovnat,

pokoru, lásku s upřímností

v manželství že musíš zachovat.

Pak-li neznáš sama sebe

a necítíš v tvém srdci vděk,

štěstí nezavítá k tobě,

tím méně pomůže ti kytička fialek.