Fialkám.

Jak nad omládlou země hrudí

smích jara zavlá vítězný –

tak rád vždy háj už ze sna budí

pod snítek lonských svadlou rudí

vás, nejkrasší své princezny!

Ó, fialky! Vy v jara knize

ten nejkrasší jste jistě list!

Jak milo as je v stráni bříze

když svitne pod ní v mechů říze

váš květ jak modrý amethyst!

Ó, jak vždy sladká vaše vůně

svou ambrou cit nám opíjí!

Ta v mžik uzdraví kde co stůně,

z ní drozdům opět v hrdla strůně

zvuk nových zahrá arií!

Jí oživnou nám drahé hroby,

jí zmládne, kde co zakrsá,

a v kouzlu k nám kdy své jde doby

vždy zdá se, jakby v naše mdloby

ráj sám nám dýchal na prsa!