FIALKY.

Fialky v dubna slunných dnech

se modrým okem dívají,

kde kypří opět hnědý mech

a ptáci v houští zpívají,

sníh taje v stříbra pramenech.

Tak písně v mládí sladkých snech

v básníka duši kývají,

v kalíšku lásky vonný dech

fialky!

Leč sotva blesk že mrakem šleh’

a rány hromu splývají,

bez vůně, smutny stmívají

se v mokrých deštěm lupenech.

Tak život – bouř, vás písně zžeh’,

fialky!