FIALOVĚ OCÚNY

Poslední květy v sadě kvetou nyní,

Ocúny fialové. Odchod všeho

Je chladný jako v ranních mlhách jíní,

Jak první nádech sněhu napadlého.

Kde všechno je, co plálo v slunci, v pýše,

Co v zlatě hořelo a v touze vroucí?

Má duše, nevzpomínej! Lehni tiše

V sarkofag touhy, navždy nyní mroucí!

Strom řídne, mrtvým listím obtížený

Jak duše zklamáním. A vzadu zříti

Altánu holé, oprýskané stěny.

To nejsem já, kdo tady jde, kdos jiný.

Dovadni, chladné Persefony kvítí,

Vstříc z podsvětí ať jdou mi první stíny!