Fialy.

Dubnové jitro vlhké a šedé,

dláždění mokré mrazně se leští,

na rohu ulice v drobounkém dešti,

na ruce drobounké děťátko bledé,

talířek fialek na druhé dlani,

stojí tu žena opřena k hrani.

Kdo by jí neviděl, když kráčí kolem,

kdo by si nekoupil kytičku fial? –

na děcko s úsměvem, na matku s bolem

pohledne, líto mu, kvítku že přijal –

Fialy, fialy, – květ jarní v lese! –

jak do vás dívá se to dítě bledé,

němé tak, smutné tak – a zimou se třese.