Figurce Satana nad mým stolem.

Tvář zbrázděná jak sledem starých blesků,

na čele strupy, boule, fauna uši,

na tváři poškleb, jak se ďáblu sluší,

však v očích reflex předpotopních stesků.

Hru karet v ruce. – Sterou v arabesku

jej vkreslit mnich moh’ s ironickou duší,

jenž přestál vše již, co nás rve a kruší,

než křivolakou žití projdem stezku.

Ne kolos Miltonův, ne Lucifer,

jak snil jej Byron, též ne skeptik módy,

jak zřel jej Goethe, ne protivník Krista,

jejž Hugo vznést se nechal k výši sfer

a smířit s tvůrcem v harmoniích shody,

leč v jádře čím byl – špatný humorista!