FIJALY.

S košíčkem fijal přišla na boulevardy,

je stará juž a pláč se chvěje v hlasu.

A vedle ní, jak rostlá z jarní páry,

je dceruška. Ta mládí má a krásu.

Zde vidí ženy: včera měly cáry,

dnes hedvábí a skvosty v moři vlasů...

Strach jímá ji: „V ty dcera klesnout spáry!...“

A velká slza skropila jí řasu.

Ta v kytku fijal do košíčku sjela.

Já maní tady dívčí stihal nožku –

květ se slzou si koupím na památku.

A kdykoli frýn drzá vidím čela,

zřím v duchu zas tu ustaralou matku

a v knížce líbám svadlých fijal trošku...