FILIPU LORDU WHARTONOVI

By Jiří Karásek ze Lvovic

Jak lovec plachou laň tvé tmavé zraky chvějné

Vždy stíhaly svůj sen, když znaveně jsi zřel

Svou krásu jinošskou v sklech chladných zrcadel

Uprostřed dvořanů, jich nudy věčně stejné.

Před mocí ostatních ses nikdy nepokořil

A k slávě lhostejný, jsi mimo vše moh’ žít’,

Byť přítel Cromwellův a králův favorit.

Subtilní dandysmus tvé duši exil stvořil.

Z portrétu van Dycka infante bledé pleti

V modravém sametu pod.pláštěm zlatavým,

V tvých zracích pozdrav zřím teď tajemně se chvěti:

Vším kolem pohrdat’ pro vyvolenou chvíli,

Až v marných touhách svých se samotáři schýlí

Nad krásu, z dávných dob jež zjevuje se jim.