FILM OČÍ

Před okny mými

pásma sněhu a bláta,

vůz i zvíře kams’ chvátá

s břemeny svými.

Snoubí se nebe a země,

příroda do lidí vniká,

směje se, vzlyká

v jiných i ve mně.

Jilmy se ve spaní nudí,

Ivota – ptáče

s plakátu skáče,

který vzplál rudí.

V povětří vločky bílé,

na zemi lidé víří,

masky i zrůdy míří

do pastí chvíle.

Samice neukojené,

jaré i staré mušky,

živůtky, stužky,

osudu vír je žene

průlomy světel a stínů

k jámě, jež změní

pestré to vření,

chtění i snění

v prostou hlínu.