Filosofie lásky.

Teď když tvá hlava polibky juž syta

s mých šťastných ňader klesá v unavení,

teď v nejsmělejších tužeb vyplnění

ty mníš, že slza na dně číše skryta;

že ono blaho, vteřina jež skytá,

přec nevyváží léta tuch a snění!

Snad pravdu máš, vždy v čárném ozáření,

co minulo, jak slunce mroucí kmitá.

Leč netruď se; kéž krásnější jen stále

se minulost zdá tobě, jakou básní

ti bude život potom! S myslí vděčnou

ty v smrti teprv poznáš dokonale,

jak šťastni žili jsme, a ten cit zjasní

ti úzký hrob i věčnosť nekonečnou.