FIN DE SIECLE.

Ubohá duše! – „Modli se a pracuj!“

zpovědník basem cynickým ti říkal,

když v tobě touha křehká tříštila se

a nervy trhal mráz a vedro zase

a hřích již tebou smýkal.

Co sladký Kristus? Žebrák, chudých kníže.

Eh, raděj zapomnít! A Afroditě

jsi dala bílé tělo, hloubku očí.

V triumfu pohlaví jen zřídka stočí

se v minulost a pláčí skrytě.

Jdou dni a noci. Strašné, hnusné noci. –

Přicházím k tobě. Jaké to máš vlasy!

Tak těžké vonné, sametové vlasy!

Ne, nelíbej. Chci hladit tvoje vlasy.

Chci spát. Dej mi své vlasy!

– Nuž ano! Umřem’. Bože, proč jen pláčeš?

Ó hleď, to číše, ze které pil Rolla.

Podej mi ruku. Líbej moje čelo.

Pij, drahá. – V očích náhle se mi stmělo

a v duši kdosi volá, volá...