Finále poutníkovo

Kde cestu najdu jen z těch bludných lesů ven?

Kde cestu najdu jen?

Tak bloudím bez konce v těch lesích nekonečných

a stále hledám jen z těch lesů cestu ven...

Již tisíc různých cest jsem zkusil v náhlém děsu,

však všecky zklamaly a nevedly ven z lesů –

a teď již klesám mdlý a k smrti unaven...

Či marný byl ten sen o slunných nivách věčných?

Či marný byl ten sen?

Pojď za mnou, duše, jen –

Já CESTA jsem!..

Zdaž jenom pravdou jest, ó Pane, Tvoje zvěst?

Zdaž jenom pravdou jest?

Och, tisíc různých pravd tak mluvilo již ke mně –

a tisíc různých lží jsem zřel v těch pravdách kvést.

Teď nové pravdy zas jak přízraky se věsí,

že duše zmatena zří k tolika pravd směsi

a ptá se s úžasem: Co přece pravdou jest?..

Či jenom plna lží jest ubohá ta země

a nikde pravdy zvěst?..

Mně věř, mnou dej se vést –

Já PRAVDA jsem!..

Och, žíti, žíti zas, kde věcné Krásy jas!

Och, žíti, žíti zas!

Já vždycky v dumách snil o tajůplném kraji,

kde bílý, teplý jas žhne světem čarných krás,

kde věčné jaro jest a věčné slunce svítí,

kde věčná radost jest a slzí neuzříti

a nemá začátku a nemá konce čas...

Však žel, to jenom sen... Jest život pouhou bájí,

neb vše žhne smrti mráz...

Ó duše, slyš můj hlas:

Já ŽIVOT jsem!..

Ó bludný poutníku, jenž cestu hledáš stále

a stále bloudíš tak jen v marném hledání,

pojď, ke Mně připoj se, pojď, spolu půjdem dále,

bys víc už nehynul v tom věcném strádání.

Jak otec, bratr tvůj – jen blíž se přitul ke mně –

teď vůdcem budu tvým, že více nezbloudíš!

Když klesat budeš snad, já pozvednu tě jemně

a nésti pomohu dnů horkých těžkou tíž.

Pojď, drahý, je už čas, i tvá by niva zkvetla!

Pojď, opusť jednou přec těch cest svých suchopár!..

Ty cesty, cesty tvé! To nejsou cesty Světla!

To marně toužil bys v kraj dojít věčných jar!

Och, jaké cisterny, tak vypráhlé a lživé,

měls na svých na cestách! – Och, jaké cisterny!

Pojď, u mne studnice mít budeš vody živé,

z níž věčně života tok řine nezměrný.

Pojď, bludný poutníku, jen Já jsem Cesta pravá,

jen Já jsem Pravdy hlas, v němž není mámení,

jen Já jsem Život sám, v němž bez moci Smrt dravá,

v němž Věčno sídlo má a Rozkoš pramení!..

Ó Pane, Cesto má, chci za Tebou jít směle,

ó Pane, Pravdo má, Tvůj hlas chci stříci bděle,

ó Pane, Živote, chci v Tobě splynout cele!..