Finale.

Nad šedým krajem těžká mračna visí,

do lesů letí vrány zděšeně,

zřím smutných krajů mlžné rysy

a šelestivé kroky slyším jeseně.

Mám touhu jednu: umřít v této chvíli

kdy přání umírá na mrtvých rtech,

kdy měkký klid se do mé duše chýlí

a všecko odpuštěno po letech.

Jen dřímat chci, jak tichá dřímá země,

skrýt v žluté listy bolest krvavou

vstříc jeseň, když jde oddaně a jemně

vzít s sebou vše, co bolí duši churavou...