FINALE

Sklon tvojí hlavy – Lze se ještě modlit,

lze ještě prosit s pláčem ve tváři?

Je venku krásně, nebe rozjásané, –

do našich oken slunce nezáří...

Tvé zhaslé oči! – Ani výčitky již

nelze v nich čísti, ani prokletí.

Kouř k zemi stlačen po hrudách se plazí,

jsou marny – marny všechny oběti...

Tvé chladné ruce – nervosní a slabé

necítí soucit krve zjitřené,

necítí slzy, které bolest divá

v zamžené oči v pláči vyžene –

Dohráno – konec – Nezazní tu nikdy

radostné štkání – výkřik zoufalý?

Lze v soucitu jen vyčísti už kletbu –

tu strašnou kletbu: Co jsme čekali? –