FINALE

To budou okamžiky poklidné a slavné:

po báni nebes bude stoupat’ luny srp

odvěkou drahou však ustydlé a plavné,

jak zvolna hustou nivou šel by tmavých chrp.

A v šíru světů bude velké bezvětří,

hruď země němá, slabý nezašumí dech:

tkvít’ bude bez hnutí jak smrti v zášeří,

jak na všechno by příkrov věčné noci leh’.

V mém nitru rozhostí se také ticho vážné,

spor citův umlkne, mráz padne na vášně;

mně, nade mnou že plynou bytosti mé strážné

a kynou přátelsky mi vstříc a souhlasně,

učiním, vztáhna ruku, pohyb rozhodný

a pokojně jak na rty cestou žíznivé

číš’ k ústům přikloním a nápoj osudný,

v nic odvěké bych navrátil se z vůle své.