FINALE.

Nevím, proč asi srdce mé

tak smutně zavzlykalo.

Pámbu mě, tuším, nemá rád,

a když, tož jistě málo.

V neplodném stesku uvadá

moje ubohé mládí.

Nikdy jsem věru nečekal,

že všechno takto zradí.

Už také časem zapláču,

děťátko revoluce.

Toužím po bílém plaménku,

jenž by mi ohřál ruce.

Jdu opuštěnou ulicí

a k dobrodružným jízdám

frivolní hloupou písničku

si ze zoufalství hvízdám.

Nějaký netvor ohyzdný

si na mě brousí zuby.

Lodička mého života

se řítí do záhuby.