FINALE.

A vítr kvílí dál... U děcka matka sedí,

hned vedle banální kde případ ten se stal,

po stěnách stínové jdou táhlí, šedí...

dech slabý dítěte se těsně z úst mu dral

a vítr kvílí dál...

Pro matku trpící kde je tu odpovědi?

Snad jitro přinese již matce věčný žal,

ta v prázdno zírá jen... Smrt zatím v stínu šedi,

co vítr šíleně se z hloubi rozesmál,

sem civí s šklebem a skrz okno hledí,

co kosy její stín se na zdi rýsoval –

a vítr kvílí dál...