FINALE.

Ó plaché koně mého mládí,

když vyjeli jsme do světa,

my doufali, že nadějemi

strom každý v cestě rozkvetá!

Že májový den bude vždycky,

a láska, štěstí kynou nám,

že vzneseme se lehkým tryskem

ke slávy hrdým výšinám!

A zatím cesta kamenitá

nás čekala, kraj neznámý,

a místo luhů, plných světla,

les černý vyrost před námi.

A rádi jsme, když zaprášené

nás večer pojme hospod klín,

my na pouť další chceme zítra –

za cílem? Nových do pustin! –