FINIS

Tak prostá je má píseň,

tak lehce zaznívá –

nic umění v ní není,

tak každý zazpívá!

Tak hravě vyplynula

mi plna rozmarů –

ó, jak je snadno zpívat

o kvítí, o jaru!

Já nehledal jsem rýmů,

šly samy za sebou,

jak ovečky když bílé

se zvonky s pastvy jdou.

Já nehledal jsem rytmu,

tak sám se přitočil,

když na kámen jsem přišel,

hup! jsem jej přeskočil.

Já nehledal jsem citů,

jen srdce otevřel,

a ihned pramen třpytný

mi z něho hrál a vřel.

Och, tak je snadno básnit

a lehounko tak pět –

jen brnkni v strunu: zazní,

jest písní celý svět.

Tak volně duše zpívá,

tak hravě docela,

že se vám ani nezdá,

co trpět musela.