FINIS.

Až v snů všech svých dohárání

uvidím svůj slední cíl,

jedno zbude v umírání:

Zda jsem v žití vskutku žil?

Řeknou mi to moje děti?

Řekne řada mojich knih?

Uslyším to v hlasné změti

soků nevlídných a zlých?

Však proč duch můj tím se trápí?

Splatím časnosti svůj dluh,

Satan – propůjčil jen kápi,

ale pod ní – byl vždy Bůh!