Fintílek.
Fintílek byl člověk krásný,
Člověk k malování;
Bylo naň, když se vystrojil,
Věru podívání.
Štíhlorostlé jeho tělo
Jako sosna v háji,
Šatů víc na sobě mělo,
Nežli Adam v ráji.
Bych dostojně všechno popsal,
Začnu hned od rána,
Jak Fintílek s namáháním
Oblékal se v pána.
Vysoko již slunce stálo,
Z lůžka teprv vstával;
Rozespalým ještě okem
Zrcadlo hledával.
By se hned přesvědčil z rána,
K své a vlasti spáse,
Zdaž mu spaní neškodilo
Na tělesné kráse.
Pak se teprv k umyvadlu
Volným krokem bral,
Tu se mazal, myl a česal,
Tu své tělo pral.
V papírkách pak uvězněné
Vlasy vytočil,
Po čemž teprv k ostatnímu
Tělu přikročil.
Nohy na vzdor kůřím okům
V ouzké boty vtlačil,
Tak že při tom namáhání
Sotva dech mu stačil.
Pak hebounkou nohavicí
Outlé sepjal boky,
Anaž v mezech vyměřených
Vedla jeho kroky.
Náprsníček co sníh padlý
Po prsou jen splynul,
Límeček mu kolem krku
Lesknoucí se vinul.
Pozlaceným okulárem
Ozbrojil si zrak,
Přes to všechno novomodní
Navlek na se frak.
Pod nosem i pode bradou
Vousy uhladil,
Na hlavu pak opatrně
Klobouk posadil.
Lesknoucí se rukavičky
Na prsty si vpravil,
Pak se teprv před zrcadlem
Ještě jednou stavil.
Tam se co holub na báni
Kolem sebe točil,
By, zdaž někde něco schází,
Bystrým zrakem zočil.
Manšetky si povytáhnul,
Hůl do pěsti vzal,
S zrcadélkem kartáč v kapse,
Do světa se bral.
Tu se zjevil v plné kráse,
Rovný jako svíčka,
Ze všech šatů koukala mu
Od nosu jen špička.
Po ulicích opatrně
Vážným krokem kráčel,
Zdaž se naň kdo z oken dívá,
Bystře se otáčel.
Celé ráno dlažbu šlapal,
Po městě se honil,
Ostruhami po ulici,
Stříbrem v kapse zvonil.
Když pak do dvou hodin s půldne
Marně zmařil čas,
Ozval se v něm k obědvání
Ponabídný hlas.
U tabule strávil pouze
As dvě hodiny,
Dozvěděl se v krátkém čase
Všechny noviny.
Odpoledne jako ráno
Po městě se honil,
Ostruhami po dláždění,
Stříbrem v kapse zvonil.
Když pak někdy přítomností
Poctil společnost,
Lahodou se rozplývala
Jeho zdvořilost.
Tu se vznášel, vrtěl, točil,
Každému se dvořil,
Co motýlek obletoval,
Krásenkám se kořil.
Ostrým zrakem do zrcadla
Po straně šilhával,
Se zrcádkem kartáč v ruce,
Vlasy urovnával.
Slova jeho sladce zněla,
Verše jenjen skládal,
Brzy tady, brzy tamto
Rozmluvu zapřádal.
Co u něho věru bylo
Hodno poslouchání:
O ničem že uměl vésti
Dlouhé rozmlouvání.
Ze spolku se do divadla
Rovnou cestou bral,
Každého tam z herců ze všech
Líp než sebe znal.
Na hru malý pozor dával,
Jiným jen překážel,
Na diváky slabým vtipem
Hlasitě narážel.
Kukátkem po ložích brejlil,
Sem a tam přecházel,
Ozbrojeným zrakem směle
Vůkol sebe házel.
Když pak, že jej každý viděl,
Jistě znamenal
Ještě před hry ukončením
Z divadla se bral.
Do večerních spolků spěchal
Mezi soudruhy,
Kdež si s chloubou vyčítali
Denní zásluhy.
Moc-li kávy každý vypil,
Kolik koňů zchvátil;
Ten že babě čerstvou jízdou
Starý život zkrátil.
Výborná, jež darem dostal,
Cigara že kouřil;
Ten že krásou všem divenkám
Outlá srdce zbouřil.
Pak se ku karbanu sedlo,
Hrálo se a pilo,
Až je někdy časně ráno
Slunce překvapilo.
Tu se každý s těžkou hlavou
Na své lůžko bral,
S prázdnou ten, ten s plnou kapsou,
Jak kdy osud přál.
Takové Fintílek marné
Vedl živobytí,
Práce jeho: Spaní, jízda,
Hraní, jídlo, pití.
Tak Fintílek den ode dne
Životem se honil,
Ostruhami po ulici,
Stříbrem v kapse zvonil.
Milkováním ušlo zatím
mnoho mladých let,
Z Fintílka se zpolehounka
Mladý tvořil kmet.
Krutý osud bílou hlavu
Víc do tejla klonil;
Padesátý podzim kráse
Umíráčkem zvonil.
Tak se samým milkováním
Z mládenectví loudil,
Do manželství předce posud
Ještě nezabloudil.
Nyní když jej, jak se plazí,
Náhodou potkáte,
Bývalého krásotínka
Sotva již poznáte.
Tělo k předu nakloněné,
Kudrlinky šedé,
Vráskami pokryté čelo,
Tváře barvy bledé.
Ačkoliv již padesátník,
Mezi chasu chodí,
Jakby plejtval bujarostí,
S mládenci se vodí.
Jaro zašlo, léto zkvetlo,
Podzimek se blíží,
Fintílek však ještě posud
V zrcadle se zhlíží.
Neusmívá však se naň víc
Dívek milenec;
Zbořený to hrad mladosti:
Starý mládenec.