Flagelanti. (I.)

Je večer. Západ krvácí.

K matce se dcera navrací

nevinná ne už zcela.

Kdož byli včera udatní,

vzdychají mdlí a malátní.

Nálada omrzelá.

Náš vůdce volá s pathosem:

„Je doba vážná! Všecko sem!

Chraň, Bienerthe, své hnáty!“

Lid pathos ten však nepřijal.

Ví, národní co sociál.

„O co jde? O mandáty!“

Maškary pěkné, strakaté,

jdou patheticky dojaté,

vojáci evoluce.

Jednoty prapor třímá lid.

Když foukne vítr, možno zřít:

jsou za ním chtivé ruce!