Forma.

Je forma udice, jíž zlaté rybky myšlének se chytají,

a proutek myrty, na němž různé květy u věnec se splítají,

a kouzelná je píšťalka, na jejíž trilek v ráz

přiletnou ptáci, obrazy, jež volně na větvích kol lítají;

a duhou je, jak oblouk pestrobarvý rozklene,

v mír vlny citů rázem tiší se, nechť divoce se zmítají;

a slunce jest, kterého teplé, tvůrčí paprsky

v květ rozdychují svět, když těžkou chmurou všednosti se kmitají.

Ať Hellén různotvárnou v tanci vířivém ji snil,

či žalující jednozvukou smutně unylou bard v Kytaji,

ať bachantky je miska smyslností kypící,

ať kalich, kterým duši kapky many mystické se skytají:

Vždy forma nerozlučné jesti roucho myšlénky

a všecko báseň pravá jest, kde svorně ve sňatku se vítají.