FORTUNĚ NA KOLE OSUDU LETÍCÍ.

Postůj! Proč mi ukazuješ růžovou jen patu?

Tvář tvou vidět chci i prsy – a ty prcháš v chvatu?

Zdrť mne třeba prudkým letem, neusměj se ani,

jen se ukaž aspoň bleskem, třeba v umírání!

Neslyšela – prchla – znikla v nekonečné pláni.