Fortuny, nadějí byl jsem král,

Fortuny, nadějí byl jsem král,

hvězdy jsem trhal dolů,

když mi tvůj šáteček poprvé vlál.

Řadou jsme holých stromů spolu

vážně šli, života vřes

žlutě se smál a mlhou dýchal les:

to mi Tvůj šáteček podruhé vlál.

Na stonkách jíní, po lese led,

sněhem se vleku. Tys prchla v dál.

To vlál Tvůj šáteček naposled!