FR. X. SVOBODA.

Já čekal na tě zas v ulici známé,

kde u domů jde chodník studený,

zda náhodou se tu zas nesetkáme,

jak v uplynulé naší lásky dny,

tak čekal jsem na firmy domů hledě,

zda zase jednou spolu půjdeme –

ty’s jezdila však na posledním ledě

a rozbruslila při tom srdce mé!

Vím, zima je, však já již jaro vítal

a viděl jsem váš sad a tebe v něm,

jak kocour hravý za šaty tě chytal,

tys chodila tam s bílým kloboučkem.

Zas viděl jsem tvé šaty světlehnědé

a nový, červený tvůj parasol,

hle, za tebou zas běží kotě šedé,

a srdce moje sevřel starý bol.

Ty utíkáš, on za tebou však běží,

přec ale nemůže tě zachytit,

ó utíkej, mé oko tebe střeží,

v mé náručí tě čeká sladký klid.

Ty prchneš osudu, který tě honí

a poznáš světa liché mámení,

pak hlava tvá se na má prsa skloní

a budem slavit tiché smíření.